PORADENSTVÍ

DRUHY dřeva na vytápění v krbu

Rodilý " topič " v krbu se stará o svůj dřevník jako vinař o svůj vinný sklep. Měří své bohatství nejen velikostí obsahu, ale také rozmanitostí. Na čem záleží, je mít dřevo pro všechny příležitosti, a to i pro ty výjimečné. Samozřejmě ročníku dřeva nepřikládáme takovou váhu jako vinaři, ale jen pod jednou podmínkou, že se jedná o dvouleté nebo tříleté dřevo. Různé druhy dřeva určeného k vytápění v krbu řádně připraveného vám při spalování odhalí své výhody. Chtěl bych vás vyzvat k prozkoumání skutečné "chuti” specifické pro daný druh dřeva . Pozorování a hodnocení dřeva pro takové funkce, jakomý jsou jednoduchost zapálení, dlouhodobé spalování, praskání a jiskření, výška, barva a dynamika plamene, intenzita záření, tendenci k vytváření dýmu, a v neposlední řadě také vůně kouře a vůně dřeva umožní, aby si člověk mnohem přesněji vybral konkrétní druh dřeva v závislosti na ročním období, okolnostech a typu topného zařízení...

Hustota dřeva

Každý z nás je zřejmě přesvědčen, že tvrdé druhy dřeva hoří mnohem déle než ostatní a dávají také více tepla. Co o tom rozhoduje? Má na to vliv rozmanitost složek, které se vytvářejí v různých druzích dřeva jako jsou např. pryskyřice? To není ten důvod, vliv dalších složek je zanedbatelný .

Praktická výhřevnost dřeva je určena především složením dřeva samotného a jeho hustotou. Pokud bychom zvážili polena se stejným obsah vlhkosti před vložením do krbu, pak bychom zjistili, že doba hoření je přímo úměrná jejich hmotnosti. S určitým zjednodušením lze říci, že to záleží na hustotě struktury daného druhu dřeva , tj. poměru hmotnosti k objemu, který určuje dobu spalování. Abych to řekl hovorově "čím déle je dřevo v lese, tím déle hoří.” Obsah doplňkových látek v určitých druzích dřeva jako je pryskyřice může jen mírně zvýšit jeho výhřevnost. Avšak to, co je pro průměrné uživatele krbů a kamen hmatatelné, to, co rozhoduje o tom, že některé druhy dřeva jsou lepší než jiné, je obvykle hustota dřeva . Porovnání hustoty dřeva je pro každého provozovatele krbů velmi zajímavou otázkou, nakonec je v lese spousta různých druhů dřeva, které lze využít k topení. Diskuse o nadřazenosti jednoho druhu nad jiné je nekonečným tématem. Důvod pro nekončící se spor a velkou šíři možných příčin je obtížné nalézt, jednotná míra není stanovena.

Kubík, metr krychlový sypaný, metr krychlový prostorový uloženého dřeva

1. Dřevo na paletách – je nejspolehlivějším druhem ze všech forem dodávek, jelikož dřevo je ukládáno těsně vedle sebe a zákazník je schopen rychle zkontrolovat, zda je paleta plná nebo z ní bylo něco odebráno.
Na paletě 1 prostorový metr suchého bukového dřeva váží kolem 490 kg. Rozměr palety je 80x120x105 cm.

 

Na fotografii je vidět paleta s 1 prostorovým metrem, která má rozměry uvedené výše.

 

2. Dřevo ukládané - v nákladovém prostoru automobilu, u kterého je měřena šířka x výška x délka, např. 5 prostorových sypaných metrů dřeva zakoupeného v této podobě se rovná 3.4 prostorového metru.

3. Dřevo naskládané na auto - všechna štípaná dřeva by měla být uložena paralelně (jsou-li uspořádána křížem, výměr odpovídá formě volně naskladněné). Měříme je jak ve formě volně naskladněné, např. 5 prostorových sypaných metrů takto dodávaného dřeva je rovno 3,4 prostorových metrů na paletě, přičemž pokud je nakládací box delší, tím více to nepříznivě ovlivňuje výpočet množství zakoupeného dřeva.

4. Dřevo smíšené na velkých nákladních autech, které se samy vyskladňují, čili uměle nastavené snížení ceny s cílem zlepšit atraktivitu nákupu větší jednorázové dodávky dřeva, tzn. uložení dřeva po stranách a na horních vrstvách, uprostřed a pod ním je dřevo volně naskladněno. Zákazník si však není jistý, kolik dřeva zakoupil.

U dřeva určeného k vytápění v krbu je mnohem jednodušší používat jednotku metr prostorový sypaný, krátce 1 MPN. Tato jednotka udává množství dřeva určeného k vytápění v krbu, která se vejde do jednometrového boxu. V praxi to není příliš jistý ukazatel vzhledem k nestálosti prázdného prostoru mezi poleny v závislosti na jejich uložení. Prodej dřeva navolno, čili v metrech prostovových sypaných, je jeden z nejčastějších případů, kdy se dá oklamat zákazník. Klient se ztrácí v jemných odchylkách při přepočtech a není schopen určit, za co skutečně platí. Například klient nechce zaplatit 240 zł za paletu dřeva s tím, že se mu to zdá příliš drahé, tak si raději koupí čerstvé dřevo za 180 zł za metr prostorový sypaný a je spokojen. To je paradox. Skutečné náklady v přepočtu na metr prostorový sypaný tady činí 265 zł.

Můžeme se nyní zabývat vztahem mezi množstvím dřeva v těchto třech výše uvedených jednotkách: krychlový metr, prostorový metr ukládaného dřeva a metr prostorový – sypaný. To může být užitečné při plánování našeho nákupu tím, že si ceny dřeva můžeme porovnat.

1m3 = 1,43 mpu = 2,1 mpn
1mpn = 0,68 mpu = 0,48 m3
1mpu = 0,7 m3 = 1,47 mpn

 

Obsah vlhkosti u dřeva čerstvého a u dřeva suchého

Jednou z překážek při srovnání hustoty dřeva je rozdílná vlhkost. Různé druhy dřeva v čerstvém stavu se velmi liší úrovní vlhkosti. Existuje několik druhů, které obsahují mnohem větší množství vody než ostatní. Není to tak, že každý čerstvě řezaný strom bez ohledu na druh bude mít vlhkost typickou pro dané roční období, tj. např. v zimě 55 % a v létě 75 % vlhkosti, ale s takovými názory se můžete setkat. Některé druhy mají obsah vlhkosti okolo 40 % , např. jasan, jiné až 180 % vlhkosti, např. vrba. To je důležité zjištění, protože nemá cenu kupovat na konci léta druhy, které mají hodně vody samy o sobě, neboť dřevo nemá čas do zimy vyschnout.
Samozřejmě, i v rámci jednoho druhu dřeva můžou být rozdíly. V různých regionech země se může průměrná vlhkost daného druhu lišit. To závisí na různých faktorech, jako je například vlhkost půdy, na které strom roste, stanoviště apod. Dokonce i v různých částech stromu najdeme různé vlhkosti, např. větve budou vlhčí narozdíl od kmene. K tomu se může přidat rozmanitá vlhkost v průběhu roku v závislosti na dynamice absorbce vody ve stromu. Je třeba pamatovat na to, že nesprávným skladováním jakékoliv dřevo bez ohledu na druh, může absorbovat velké množství vody. Navzdory mnoha faktorům, které odlišují charakteristiku čerstvých druhů dřeva, můžeme přijmout některé průměrné hodnoty typické pro tento druh.

Ale chceme-li porovnat hustotu různých druhů palivového dřeva, pak je musíme vysušit a tak docílíme toho, že jejich vlhkost bude na stejné úrovni. Nejlepším řešením je přijmout zde limit pro palivové dřevo, které je považováno za suché. Suché dřevo v souladu např. s německou normou je dřevo, které nepřekračuje obsah vlhkosti 25%. Kontrola vlhkosti se provádí vlhkoměrem umístěným ve středu štěpu po oloupání. Průměrné měření naměřené 4 cm od horního a spodního okraje a ve středu štěpu nemůže být větší než 25 %. Současně německá norma uvádí alternativní kritérium pro tento podíl počítaného na základě hmotnosti. Za suché dřevo je tak považováno palivové dřevo jehož množství odpařené vody přecházející do sušiny nesmí být vyšší než 20 %. Toto kritérium je užitečné v případě, když jsou velké rozdíly v naměřených hodnotách vlhkoměru překračující ve středu štěpu 25 %, ale za to jsou na vnější straně mnohem nižší hotnoty. Pak je váhové kritérium rozhodující.

Porovnání hustoty různých druhů palivového suchého dřeva, množství vody při odpařování během sušení hmoty v závislosti na výhřevnosti

Tabulka níže uvádí seznam hustoty několika druhů dřeva, které se nejčastěji používají pro vytápění v našich zeměpisných šířkách. Toto srovnání se z praktických důvodů týká hustoty palivového dřeva uloženého na paletě s kapacitou 1 metr. Pro zhodnocení rozdílu mezi dřevem suchým a čerstvým je v tabulce uvedena jak hustota suchého dřeva s obsahem vlhkosti 25%, tak i hustota čerstvého dřeva. Přičemž hustota čerstvého dřeva je zde uvedena na základě průměrné statistické charakteristiky daného druhu dřeva. Kromě toho se počítá také s množstvím vody, která se odpaří z daného druhu dřeva pro získání suchého dřeva s vlhkostí nižší než 25 %. Při výpočtu se předpokládá, že dřevo se při sušení smrští o 10 %. To znamená, že abychom získali 1 metr prostorový sypaný suchého dřeva, musíme připravit 1,1 metru prostorového sypaného dřeva čerstvého. V tabulce jsou uvedeny průměrné hodnoty. Jak jsem již uváděl, v rámci každého druhu dřeva je určitý interval diferenciace neboli odlišnosti, proto by měly být tyto hodnoty brány jako přibližné.



kde:
- Mpu - metr krychlový prostorový palivového dřeva
- 25% je vlhkost dřeva
- čerstvé dřevo je dřevo nesušené, ihned po kácení
- odpařená voda = množství vody, které je třeba odpařit z čerstvého dřeva do optimální úrovně 25 % vlhkosti 1 metru krychlového prostorového dřeva (předpokládá se, že asi o 10% se dřevo smrští, a proto je potřeba o 10% více dřeva vysušit, a z něho také nechat odpařit vodu).
- výhřevnost – výhřevnost v jednotkách 1 mpu 

Hustota dřeva určeného k vytápění krbu

Shrnutí výše ukazuje přímý vztah mezi hustotou a výhřevností dřeva. Pouze měkké dřevo a dřevo břízy se mírně odchylují od tohoto vztahu. To vyplývá z poněkud vyšší výhřevnosti těchto druhů dřeva (jehličnany o 5% , bříza 2,5 %). Klasické druhy tvrdého dříví jako je habr, dub, buk, jasan mají jednu z nejvyšších výhřevností právě díky vysoké hustotě. Dejme tomu, že do skupiny o vysoké hustotě zahrneme všechny druhy dřeva určeného k vytápění v krbu nad 465 kg / mpu. Nejčastěji se v této skupině pohybují na trhu buk a dub, méně často akát, jasan a habr. Švestka a jeřáb, navzdory tomu, že mají vynikající výhřevnost, jsou zde uvedeny jako doplňující palivo z důvodu nízké dostupnosti a z důvodu lokálního významu. Stojí za to obrátit pozornost k mnohem vyšší hustotě habru než buku. Tyto druhy se často míchají. Následky mohou být značné, na kamion se vejde až o 6 m uloženém v boxu habru méně než buku. Často je proto kapacita kamionu překročena a dodavatel neprávem podezíraný z toho, že nesprávně buk vysušil. Cena suchého habru by měla být o 18 % vyšší než u buku, ale je to těžké vysvětlit průměrnému zákazníkovi, který nakupuje "očima". Také akát patří mezi podceňované druhy, které mají vysokou hustotu a vyšší výhřevnost v porovnání s bukem, dubem či jasanem.

Další skupina se skládá z druhů dřeva o střední hustotě jako je ořech, jilm, javor, bříza, modřín. Z ovoce zde patří višeň a třešeň. Do této kategorie spadají obvykle druhy o hustotě v rozmezí 395-465kg / MPU. Rozdíly hustoty ve srovnání s první skupinou zde nejsou až tak velké. Častý názor o výhřevnosti těchto druhů je, stejně jako v případě břízy, nespravedlivý. Je to zaviněno nesprávnou přípravou a skladováním dřeva velmi náchylného k biodegradaci . Bříza je také nejčastěji se vyskytujícím druhem dřeva v této skupině, následuje javor a modřín. S jilmem, višní či třešní se obchoduje sporadicky.

Olše, kaštan, Duglaska a borovice tvoří skupinu dřev o nízké hustotě a tím i nízké výhřevnosti. Do této skupiny patří dřeva o hustotě v rozmezí 350 až 395 kilogramů / MPU. Vzhledem k větší ploše povrchu dřeva v porovnání s hustotou, tyto lehké druhy dřeva hoří rychle a dostatečně efektivně ve většině pecích. Vyžadují speciální nastavení proudění vzduchu a vysokou absorpční odolnost výměníku tepla. Nejpopulárnější je samozřejmě olše a borovice. Přičemž olše se často používá jako palivo do krbu a borovice jako dřevo na podpal. Kaštan a duglasky se jen zřídka objevují na trhu. Poslední skupinou dřeva s velmi nízkou hustotou méně než 350 kg / MPU tvoří takové druhy jako osika, smrk, topol, jedle. Rozhodně nejlehčím dřevem je vrba. Nejběžněji používaným dřevem je smrk a topol. To je dřevo sloužící především k topení. Vrba se stala oblíbenou díky jejím rychle rostoucím odrůdám, ačkoliv z hlediska hustoty a výhřevnosti je nejhorší volbou.

Hustota každého druhu dřeva by měla být považována pouze jako hodnota přibližná s ohledem na relativně velký rozsah hustoty, což závisí na mnoha faktorech, jako jsou rozdíly v odrůdách daného druhu, zeměpisná poloha jejího výskytu, klimatické podmínky stanovující sluneční světlo a vlhkost, a konkrétní místo růstu a další podmínky stanoviště. O hustotě dřeva rozhoduje také to, ze které části stromu pochází. Palivové dřevo je často produkováno z mladších částí, křivých fragmentů a nemocných částí stromu. Rozsah hmotnosti čerstvého dřeva může být několik desítek procent. To je ovlivněno ročním obdobím, ve kterém je strom poražen. Mnozí tvrdí, že je nejlepší koupit dřevo ze zimního řezání než se ve stromech " začnou hýbat šťávy. " Setkal jsem se s výzkumem ukazujícím na menší váhu kmenů u dřeva, jejichž řez byl prováděn na podzim. Jde o zajímavost vyžadující další výzkum. Závěrečné hodnocení o dřevě dostupném ve vaší oblasti budete muset vytvořit Vy sami. Můžete narazit
na dub o hodně těžším než habr či na pryskyřičné borovice těžší než bříza. Proto porovnávejme pouze dřevo s podobnou vlhkostí, které bude odleželé.

Dřevo nebo voda?

Analizując powyższą tabelę, łatwo można się przekonać z jak dużym zróżnicowaniem nasycenia wodą mamy do czynienia w różnych gatunkach drewna świeżego. Spróbujmy uporządkować poszczególne gatunki według średnich ilości wody jaką trzeba z nich odparować ze stanu świeżego do wilgotności 25%.

Analýzou výše uvedené tabulky je snadné se přesvědčit o tom, jak velké jsou rozdíly v nasycení vody v různých druzích čerstvého dřeva. Zkusme uspořádat konkrétní druhy podle průměrného množství vody, které je potřeba z nich odpařit z čerstvého stavu na 25% vlhkost.
Ve skupině dřev s největším obsahem vlhkosti v čerstvém stavu, řekněme nad 250 litrů na odpaření 1 MPU, najdeme takové dřeviny jako je vrba, jedle, kaštan, buk, smrk a dub . Absolutním rekordmanem je zde vrba, která má obvykle až 160 % vlhkosti v čerstvém stavu a odpaří se z ní při sušení 2 krát více vody než např. z modřínu či jeřábu. Hodně vody má jedle, což je druh vyskytují pouze v horských oblastech. Kaštan se občas používá pro topení, a je také dřevem s velmi vysokou vlhkostí v čerstvém stavu. Buk je nejoblíbenějším druhem vůbec a obsahuje také hodně vody, o něco méně vody obsahuje dub. První dva zmiňované druhy z této skupiny poměrně rychle schnou, pokud mají dostatek slunce a větrání. Buk schne pomaleji, a ještě těžší je vysušit dub. Z buku a dubu musíme odpařit dva a půl barelů vody z 1 MPU než je můžeme považovat za suché! Je to docela šokující informace. To znamená, že z hald, na které jsme položili 10 m buku, budeme muset nechat odpařit 2 600 l vody! . To není špatné. Tyto informace by měli mít všichni v povědomí. Každý zásobník je sám o sobě sušárnou, která musí odpařit množství vody ze dřeva .

Druhá skupina zahrnuje druhy dřeva s vysokým obsahem vody v čerstvém stavu, u kterých se odpaří 200-250 l na 1 MPU. Prvním je osika, dále ovocné druhy, z nichž nejvíce vlhkosti má hruška. Do této skupiny běžně prodávaných druhů patří také javor olše. Stojí za připomenutí, že z olše se musí nechat odpařit až 215 l vody. Dřevo topolu má podobný obsah vody. Borovice obsahuje více vody narozdíl od olše, protože se z ní musí nechat odpařit 220 l. Skupina uzavírá ořech – 205 l.

Ve třetí skupině s průměrným obsahem vody v čerstvém stavu v rozmezí 150 až 200 litrů vody k odpaření najdeme takové druhy dřevin jako je modřín, poměrně zřídka používaný k vytápění . Skupinu uzavírá populární bříza s 155 l přebytečné vody.

Skupina s nízkým obsahem vody v čerstvém stavu od 100 do 150 litrů / MPU tvoří jilm, habr, duglaska. Mají přibližně 130 litrů přebytečné vody. Nejpopulárnějším palivovým dřívím je v této skupině habr. Obsahuje relativně malé množství vody, ale vzhledem ke své kompaktnosti je obtížné z něj získat přebytečnou vodu. Druhy s velmi nízkým obsahem vody v čerstvém stavu méně než 100 litrů se nachází ve speciální skupině. Z oblíbených druhů jsou zde pouze dva: akát a jasan. Odpařit z nich musíme jen 90 l vody! Akácie je také dřevem s hustou strukturou, ze které se těžce přebytečná voda získává. Jasan má velkou hustotu, obsahuje málo vody a přitom rychle schne. Jasan je jednoznačným favoritem pro všechny opozdilce. Pokud jste se rozhodli teprve v létě připravit dřevo na zimu, rozhodněte se pro jasan!